Hlášení z porodní bedýnky
Dnes mají malí vévodové přesně 6 týdnů. Čas uplynul jako voda v divoké řece. Divoké, jako jsou sama štěňátka :) Šíleně to letí a já sleduji, jak mi ty původně malinkaté chlupaté kuličky rostou před očima a mění se v malé pejsky. Před 6 týdny připomínali myšky, postupně se změnili na morčátka, ale dnes už nikdo nemůže pochybovat, že nám tu roste generace důstojných malých stafbulíčků se všemi ctnostmi plemene.
Jsem na ně pyšná. Moc pyšná. A s pokorou děkuji "osudu", že nám dopřál štěstí (a hlavně zdraví) v celém našem počínání, od hezkého průběhu celé březosti, přes hladký a rychlý porod, až po krásný a ukázkový vývoj psích miminek. Děkuji "osudu", že je Arminka tak skvělá, silná a zdravá maminka, po celou dobu báječně naladěná, sršící kolem sebe bez váhání radost ze života. Sledovat ji, jak i v 6 týdnech štěňátek mezi ně stále statečně chodí, aby je nakojila i přes jejich ostré všudypřítomné zoubky, je dechberoucí. A jak v sobě najde ještě i chuť jít si s nimi hrát, přestože ji během chvilky smečka rozdováděných potomků začne okusovat na nohách, ocásku a uších, je obdivuhodné.
V nadpisu článku stojí "Zprávy z porodní bedýnky", ale ono už je to ve skutečnosti spíš "Zprávy ze štěněcího apartmánu, vytvořeného z části porodní bedýnkou, která v současné době slouží spíše jen k bitkám, občasnému šlofíku a k broušení zoubků o dřevěné desky, a z části výběhem napojeným na bedýnku, kde vznikla ohrazená psí herna plná hraček a překážek, dodávající štěňátkům nejrůznější hmatové i zvukové podněty. Tento "upgrade" dostala štěňátka u příležitosti jejich 3 týdnů věku, protože právě v té době už velmi zvědavě začali z bedýnky pokukovat po větším světě. Ve věku 5 týdnů jim pak bylo poprvé dopřáno podívat se ven v ohrádce před dům, aby věděli, že ten svět je mnohem, mnohem větší a je krásný. Zároveň tím bylo dopřáno i našim sousedům, aby se mohli pokochat roztomilostí těch malých stvoření, a aby nám tak také přispěli k řádné socializaci.
Dnes je těm malým láskám už 6 týdnů. Zítra je čeká první očkování, čipování, veterinární kontrola vrhu, vystavení mezinárodních petpasů... A já začínám mít svíravý pocit, že se neúprosně blíží chvíle, kdy se s nimi budu muset rozloučit. Je to zvláštní, přestože se jedná "jen" o štěňátko, mám pocit, jako bych měla poslat do světa vlastního potomka. Snad mi budoucí páníčci a paničky našich štěňátek nebudou mít za zlé, že malé vévody opláču.
Nepřeji si pro naše štěňátka nic víc a nic míň, než aby prožila dlouhý život ve zdraví, v radosti, štěstí, hojnosti a neustále obklopena svou milující rodinou. Zároveň ale pevně věřím, že jsem ty nejlepší a milující rodiny vévodům našla.