38. den březosti

Z deníčku nastávající matky... 

Ahoj, jmenuji se Armande Jasmine Stín dúbravy, ale říkají mi Arminko. Něco divného se mi už chvíli děje v bříšku. Panička se taky chová divně, pořád se mě ptá, jestli mám v pupíku štěňátka. Copak já jsem nějaká sežrala? Co si to o mně myslí... nechápu. Něco se ale se mnou děje, to cítím. Bříško mi fakt trochu narostlo, že by mě ale tak moc krmili, to se mi zas nezdá. Klidně bych snědla víc. Třeba třikrát víc, nebo i pětkrát. Fakt. Já bych to dala. Sním všecko, jsem vděčný strávník. Jídlo je super, nejlepší zábava na světě. Jídlo a míček. MÍČEK! Ooooo jak já miluju míčky.... kde jsem to byla.... jo, roste mi bříško. A panička mě málem nosí na rukou - to mi vlastně nevadí, je to bezva a užívám si to. Taky mi leccos projde, tak jsem od rána do noci dobře naladěná, panička se na mě usmívá jak jelítko, i když jí ukradnu papírový kapesník a rozcupuju ho na kousíčky. Anebo včera - to jsem venku olízla hovínko a pak paničku, to byla sranda. 

Včera byl u nás takový strejda, stloukal dřevěnou bedýnku s nějakými prkýnky, prý už ji konečně dodělá (a taky že jo, šikula jeden, hned bych mu dala piškůtek). Používal nářadí, co hezky vrčelo, asi jako já na Luckyho, když mi krade hračku. Líbilo se mi to. To jsem se musela podívat zblízka na vrčící věc, vrčící věci mám ráda a ráda je lovím (třeba tu velkou věc, co vrčí, když panička odchlupuje podlahu). Bedýnka je prý pro mě. To je bezva, líbí se mi. Lucky mi ji závidí a jak se naskytla možnost, hned se tam šel zabydlet a nechtěl ven. Panička nás vzala na procházku, aby prý měl strejda na práci klid. Strejda divně bručí, když mu strkám hlavu pod ruce, když něco dělá. Nechápu. On neví, že musím být všude první, u všeho asistovat a všecko zkontrolovat? Amatér... 

Procházky jsou bezva. Panička mě nikam nežene, ale já už nějak poslední dobou ubrala na rychlosti a sama jsem trochu zbrzdila tempo. To ten pupík. Ten není samosebou... že jo. Procházky jsou teď vlastně jediná činnost, kterou mám. Panička mi z nějakého důvodu zakázala obrany, lump figurant se teď nemá koho bát. Snad mu aspoň Lucky dává co proto, aby nám lump nevyšel ze cviku, než se vrátím na cvičák. Na rovinu ale přiznávám, že se v nicnedělání cítím báječně. Výlety a cestování mě vysilují, to pak sotva dotančím k misce se žrádlem a usínám vysílená na gauči. Panička povídala, že teď chvíli budeme mít odpočinkový režim, procházky, pohodička, relax... zní to moc dobře. Za poslední víkend jsem zvládla dvě návštěvy - u lidské babičky a u lidského dědečka a byla jsem vám pak úplně chcíplá fena. 

No a jak se mám? Bááááječně. Pořád se směju, hodně se chodím mazlit, víc, než dřív. Nějak to teď víc potřebuju. Asi že mám ten pupek, tak potřebuju ujistit, že mě má panička ráda i s ním. Hodně intenzivně potřebuju ujištovat. Panička mi říká, že budu brzo maminka. Nevím, co to znamená, ale jestli mě budou takhle rozmazlovat, tak si to nechám líbit. 

Vaše Arminka